O zatahování břicha

O tom proč je zatahování břicha nepřítelem funkčního středu těla i plochého břicha. O tom jak se odnaučuji zatahovat své břicho. 

Léto je tu a s ním i plavková sezóna.
Algoritmy mě už od začátku jara bombardují reklamou na ,,tělo do plavek´´. Kurzy a programy, které slibují ploché břicho, pevná stehna či zadek. V mnoha ženách tento společenský tlak budí pocit, že bez plochého břicha jsou nedostatečné, nepatřičné a v plavkách se nemohou nikde ukázat. A u mnoha z nich to vede k tomu, že onu ,,problémovou partii´´ začnou skrývat, zatahovat břicho. To bohužel nevede ke kýženému efektu oploštění břicha. Naopak mu funkčně brání. Když je břišní stěna v neustálém napětí, nemůže přirozeně reagovat na zátěž. V takovém případě také nedochází ke ,,komunikaci´´ mezi bránicí a pánevním dnem, celá souhra středu těla je narušena. 

I já patřím mezi ženy, které společenský tlak na určitý vzhled velmi zasáhnul a už dlouho se tento toxický návyk odnaučuji. Začala jsem zatahovat břicho už v pubertě, kdy jsem pár kilo přibrala. A zatahovala jsem ho roky až jsem se postupně začala divit proč je mé břicho tak vypouklé nepoměrně k mé postavě. Postupně se začal přidávat pocit nafouknutí břicha po jakémkoli jídle. Následovala spousta cvičení na posílení břicha. Bez úspěchu. Nevěděla jsem, co dělám špatně. Dál jsem cvičila a zatahovala břicho. Postupem času se začaly nabalovat bolesti zad, a zvyšující se napětí v těle. Po stresovém životním období se všechny potíže ještě umocnily. Po dlouhém neúspěšném hledání trvalé úlevy v ordinacích lékařů, fyzioterapeutů a masérů jsem postupně začala hledat vlastní cestu. Studovala jsem pohyb. Různé rehabilitační směry cvičení. Postupně jsem skládala malé dílky poznání do sebe a pracovala na svém těle, učila jsem se mu rozumět.

 
Teď už vím, jak břicho funguje, jaké má vztahy s ostatními částmi těla, s dechem, se stresem. Zatahování břicha blokuje reflexní funkci břišní stěny. Ta pak není schopná poskytovat oporu bederní páteři. Tělo si pak hledá pocit opory jinde, vznikají kompenzační pohybové vzorce. Ty nám sice mohou pomoci překlenout např. zranění, ale z dlouhodobého hlediska nám nemusí sloužit optimálně a mohou stát za mnoha potížemi. U mě vedly až ke změně dechového stereotypu, blokádám žeber, tahovým bolestem zad a k napětí v oblasti pánevního dna. 

Už několik let se zatahování břicha odnaučuji. Pracuji na pohyblivosti i síle ve svém těle, aby břicho mohlo pracovat tak, jak je pro něj přirozené a optimální. Učím se lásce a respektu ke svému tělu. Není to jednoduché. Společenský tlak na dokonalost, na to, že musíme všichni zapadnout do nějaké formičky, je ve mně hluboko zakořeněný a i teď se čas od času přistihnu, že zatáhnu břicho. Vnímám to a měním tento narativ. Sáhnu si na břicho a v duchu k němu vlídně promluvím, uvolním ho. Vím, že dělá co může, vím že já dělám, co můžu. Je to cesta.